OSOBNOSTI


 
 
Václav Zralý


Daleko od kulturních center, v rodných Pnětlukách, žije v ústraní architekt Václav Zralý, opomíjená, ale osudem výjimečná postava naší výtvarné avantgardy třicátých let.
Václav Zralý přišel k architektuře skutečně ,,od píky “. Nejprve se vyučil zedníkem v Praze na Vinohradech. Na vyšší průmyslové škole stavitelské v Praze, kterou poté absolvoval, dokázali už pokrokoví učitelé Václav Šantůček a Oldřich Starý usměrnit jeho výchovu tak, že odchod na nejpokrokovější tehdejší evropskou školu architektury a užitého umění - Bauhaus v Dessau - byl jen logickým završením jeho odborného růstu. Tam se stal žákem předních umělců své doby - v kresbě a kompozici Paula Klee a Wassily Kandinského, v architektuře Hannesa Meyera ... Václav Zralý vypracoval během studia celkem pět projektů, tři studijní práce a - tak, jak bylo na Bauhausu předepsáno - dva diplomní projekty. Ze studijních prací konzultovaných ve směs Ludwegem Hilberseimerem, vyniká návrh rodinného domu do Karlových Varů, a to nejen typickou diagonální kompozicí a mimořádnou úroveň grafického podání, ale především přímočarostí a lapidární sdílností Výtvarného a funkčního řešení, jakož i důslednou konstruktivní domyšleností celého projektu.
Po návratu z Bauhausu do vlasti se Václav Zralý stal členem architektonické sekce Levé fronty a od roku 1933 Svazu socialistických architektů a tím se přihlásil k ideovému programu naší meziválečné avantgardy. V té době zahájil svou architektonickou dráhu několika velmi slibnými návrhy, které prozrazovaly jeho skutečné koncepční nadání. Nejprve odměněným soutěžním návrhem na obytné domy VČELA v Praze - -Vršovicích, vypracovaným společně se spolužákem z Bauhausu Zdeňkem Rossmannem, v němž přinesl jako jeden z mála myšlenku kolektivizovaného bydlení.
Pozoruhodný koncept přinesl i soutěžní návrh na spořitelnu v Českých Budějovicích, kde rozčlenil hmotu objektu na dva samostatné celky (obytný dům a spořitelnu). Avangarní období Václava Zralého vyvrcholilo dvěma projekty. Prvním z nich byl návrh na přestavbu otcova domu v Pnětlukách s neobyčejně svěžím připojením novotvarů za lapidárních výrazových prostředků, jako prosklených nárožních arkýřů a spojením interiéru a exteriéru vytvořením obytné zahrady na způsob atria, přístupné krytým ochozem a konečně uvolněním celé hmoty volným křížovým založením. Těmito vlastnostmi se Zralého návrh dostává do blízkosti součastných tendencí ve světové architektuře, přehodnocujících odkaz meziválečné avantgardy. A druhým byl projekt školy s internátem na Moravě, v němž se Zralému podařilo jednoduchými kompozičními prostředky vyjádřit funkční rozmanitost školní budovy, internátního bloku a auly ve volné pravoúhlé soustavě hmot a v proporcionálně čistých vztazích.
Několikeré nepochopení avantgardní koncepce architektury v krizových letech první republiky vedlo nakonec Zralého k odchodu do Francie, kde pracoval jako dělník a po návratu domů k tvorbě v tehdy již přijaté kotěrovské tradici. I když v tomto duchu potom na Lounsku realizoval řadu staveb, skutečný a stále aktuální přínos Václava Zralého české moderní architektuře spočívá právě v oněch několika málo ukázkách funkcionalistického myšlení rozvíjející koncepci Bauhausu v našem prostředí.

Začátek